Soňa Kolmanová: Místo na sále na záchodě, místo bolesti rozkoš

Jelikož o Nástřih Hráze je stále větší zájem, může se realizační tým pochlubit nejen novým bedňákem, ale také externistou, který se ujal závažného úkolu – vyzpovídal mimořádně umíněnou dámu, dnes již slovutnou Soňu Kolmanovou. Nástřih Hráze Vám nyní přináší exkluzivní rozhovor s ženou, která porodila na záchodě a nikterak ji to neuvedlo do rozpaků, ale namísto toho o tom napsala román. Autorem rozhovoru je David, o němž Vám můžeme prozradit, že je muž. Davide, děkujeme!

Rodí, jako by se nechumelilo
Rodí, jako by se nechumelilo

David: V roce 2015 ti, Soňo, vyšla knížka Znovuzrozená, kterou vnímám jako příspěvek do diskuze o kvalitě poskytované porodní péče v České republice. Je kniha psána s ambicí poskytnout duševně-spirituální přesah? Mně její čtení poskytlo i prostor pro zamyšlení nad otázkami osobní svobody a odpovědnosti za své činy, potažmo svůj i potomkův život.

 

Soňa: Davide, nemám duševně spirituální ambice, jen sdílím svůj příběh. Ale duchovní rozměr pro mě s přibývajícím věkem nabývá na významu. Myslíš, že jsem s prosazováním své osobní svobody zašla příliš daleko?

 

Jestli poukazuješ na to, že sis zvolila rizikovější variantu domácího porodu, pak si nemyslím, žes zašla moc daleko. Jen neumím jako chlap, který ještě nemá a ani neočekává dítě posoudit, na kolik máš „nárok“ vzít to rozhodnutí výhradně na sebe.

 

Soňa: Jsem ráda, že si uvědomuješ, že volbu místa a způsobu porodu jako muž neumíš posoudit. Chápu správně, že si myslíš, že jsem u porodu měla mít porodní asistentku?

 

David: Čert vem asistentku, o tu mi tady v tenhle okamžik ještě nejde. O co mi jde je skutečnost, že otec tvého dítěte je taky zatraceně zainteresován na úspěšném porodu. Do jaké míry je to i jeho dítě? Jak moc si můžeš dovolit převálcovat jeho případně rozdílný názor v tak důležité věci, aniž bys rozbila nebo silně narušila váš vztah?

 

Soňa: To je složitá filozofická otázka, protože jestliže by měl otec dítěte právo veta ohledně porodu, jsem potom ještě něco víc než jen jeho majetek? Sama za sebe jsem si v těhotenství odpověděla, že ačkoliv čekám dítě, které samozřejmě není celé jen mé, mám právo o sobě rozhodovat. Protože jinak bych otěhotněním ztratila svéprávnost.

 

David: Takže otec do toho nemá co kecat? Chápu to správně?

 

Soňa: Proto abych mu porodila dítě, riskuji své zdraví a potažmo i život. Toto riziko nikdy nezmizí a žádné množství lékařské péče nedělá těhotenství a porod bezpečnými. Je otázka jestli při této míře osobního nasazení má někdo právo na mě klást další požadavky. Rozumný partner svoji partnerku podpoří v její volbě, protože je to ona, kdo se musí cítit v bezpečí. Často se pejorativně říká, že matka pro vlastní bezpečí riskuje zdraví nebo dokonce život dítěte. Matka, která prosazuje vlastní pohodlí tak ovšem usnadňuje dítěti porod, takže jedná v nejlepším zájmu dítěte. Hazardem u fyziologického porodu naopak je, když se do toho kdokoliv, kdo nerodí, nadměrně plete.

Má snad otec zájem porod komplikovat? Tím, že můj manžel nakonec začal spolupracovat, celou situaci zachránil. Několikrát jsem si kladla otázku, jestli bych tenkrát porod v porodnici vůbec zvládla. Můj odhad je, že by skončil sekcí – z psychických důvodů. Domácí porod nás stmelil. Byl to nejkrásnější rodinný víkend, jaký jsem kdy zažila. Za jeho přístup si ho vážím. Nepropadl panice. Zvládl chod domácnosti i formality na úřadech. Moc dobře si uvědomuji, že mi to celé mohl pokazit a neudělal to. Bez něj by to nešlo.

 

David: Tak a teď teprve k té asistentce: zkus mi vysvětlit, jestli a jak by bývala její přítomnost v bytě v době tvého porodu pro tebe rušivým elementem? Ty sis klidně mohla orgasmicky rodit na záchodě a asistentka mohla v mezičase s manželem popíjet kafe v kuchyni a probírat se vašimi fotkami z dovolené. Přijde mi, že aspoň takováto nepřímá přítomnost zkušené ženské u porodu mohla manžela hodně uklidnit.

 

Soňa: A to je právě naším státem zakázáno. Já si ani za své vlastní peníze nemůžu najít soukromou porodní asistentku, respektive ona má zapovězeno mi – pod pokutou až milion korun – pomáhat. To je trochu drahé kafe. To bych ani nevěděla jaká kávová zrna vybrat, aby to odpovídalo ceně. Ale možná by se porodní asistentky a otcové mohli sejít někde v nedaleké kavárně a vzájemně se uklidňovat tam. Náš stát neasistovaný domácí porod preferuje, protože asistovanou verzi tvrdě stíhá. A v tomto ohledu jsem spořádaná občanka. Práce porodní asistentky je v Česku partyzánština a ani Evropský soud pro lidská práva se českých žen a jejich práva na zdravotní péči nezastal. Zajímavé na tom je, že v tomto rozsudku se jednalo pouze o to, že mezi rodičkou a soukromou porodní asistentkou dojde k poskytnutí služby, ale ani to v naší zemi není a v nejbližší době nebude povoleno. Tato forma soukromé služby je zapovězena. Vnímám to ovšem jako nepřímou podporu státu skutečně přirozenému výběru. Rodí se nám děti, které by přežily i porod v Betlémě na seně a to je pro mě známka kvality.

 

David: No vida, takže partyzánské metody opět dovolí přežít jen silným kusům, tak jak to příroda původně zamýšlela. Dnes jsou tedy všechny domácí porody neasistované?

 

Soňa: To naštěstí ne. Neasistované domácí porody jsou extrém a každá země se slušným porodnictvím je eliminuje právě tím, že porodní asistentky nechá vykonávat jejich práci. Domácí porod je pro naše porodní asistentky undergroundovou záležitostí a poptávka převyšuje nabídku. Jména a kontakty se předávají konspirativně. Je to vzrušující, dobrodružná doba pro všechny biomatky v očekávání. Nějak se mi do toho podsvětí nechtělo a navíc jsem díky našemu totalitnímu porodnictví měla skvělou výmluvu – porodit doma můžu, porodní asistentku mít nesmím. Chtěla jsem mít klid a nestresovat se. Pochopila a přijala jsem, že buď budu rodit v porodnici nebo v divočině zcela na svoji zodpovědnost. Pro manžela by ovšem přítomnost porodní asistentky jistě zvýšila pocit jistoty.

 

David: A jak tě může přítomnost jedné porodní veteránky v bytě tak moc rušit?

 

Soňa: U porodu je nesmírně důležité, aby všichni přítomní byli co nejklidnější, jinak ženě komplikují porod jen svým strachem. Představ si naši pramáti, která skutečně rodila někde v divočině, potřebovala si najít bezpečný úkryt, takže pocit bezpečí je u přirozeného porodu klíčový. Ve chvíli, kdy rodičku vyplašíš nebo vystresuješ, se porod zastaví, aby mohla utéct a najít bezpečnější místo. Když čteš porodní příběhy žen, mnohé z nich obsahují nějakou zmínku o tom, že se porod, například po příjezdu do porodnice, zastavil. To je známka toho, že intuitivně se zde žena necítí v bezpečí. V porodnici se to řeší tak, že se tomu “pomůže”. U porodu rodička nemá čas se s někým bavit nebo ho dokonce uklidňovat. Tím, že toho “podzemní” porodní asistentky mají hodně, bych možná ani nenarazila na tu, s kterou bych si rozuměla, nebo by mi přislíbila, že přijede a potom to nestihla. Přišlo mi jako ztráta času vkládat důvěru jinam než do svého těla, intuice a dítěte. Po zkušenosti z porodnice jsem se taky bála, že mi to zase někdo bude kazit. Představa, že ani doma nebudu mít klid, mě vytáčela. Klid bylo to jediné, co jsem pro sebe požadovala. Je to alespoň trochu pochopitelné nebo jsem pro tebe někdo, kdo ignoruje riziko a přeceňuje vlastní síly?

 

David: Ale vůbec ne, jen se snažím dělat ďáblova advokáta. Zkus mi popsat, jak by podle tebe měla být nastavena ozubená kola “porodní mašinérie” – tedy jen toho, co se tebe jako matky bezprostředně týkalo, abys ty sama mohla legálně projít těhotenstvím a porodem tak, jak by sis představovala? Mám na mysli už například povinnost kontrol během těhotenství, nebo právě možnosti forem porodní asistence a podobně.

 

Soňa: Ideálně by si celá naše společnost měla začít vážit žen za to, že se vůbec odhodlají dítě si pořídit. V době, kdy jsem se rozhodla otěhotnět, jsem si neuměla představit pod jakou palbu okolí a potažmo společnosti se dostanu – najednou mi všichni nevyžádaně radili, soudili. V tom vidím zakopané jádro pudla. Jistě, systém je nastaven velmi prapodivně, potřebuje mnoho konktrétních změn a práce porodních asistentek by v mém ideálním systému byla klíčová. Já si ale kladu jinou otázku: co by se stalo, kdyby dnešní půlnocí došlo k změně například na systém holandský? Pořád máme v systému ty stejně smýšlející lidi. Těhotná, rodící i novopečená matka je svéprávná a pokud někdo skutečně má na mysli nejlepší zájem dítěte, měl by pomáhat matce, slušně vysvětlovat, ale respektovat její konečné rozhodnutí.

V naší zemi existuje legální potrat, takže pokud je žena v pokročilejším stádiu těhotenství, předpokládám, že si dítě přeje. Přitom jsou ženy běžně obviňovány z toho, že se dítě snaží zabít tím, že v těhotenství nebo při porodu něco dělají nebo nedělají. Kádrování matek je pro mě symbol úpadku lidských vztahů, nedostatku pokory vůči někomu, kdo se rozhodl riskovat, aby daroval jinému život a vrchol neúcty k ženám a jejich nezastupitelné funkci ve společnosti. Zdravé dítě je výsledek práce matky! Přitom je běžné tyto zásluhy připisovat kdekomu, kdo projde okolo. Po porodu manželovi leckdo gratuloval, že porodil své dítě. Byl z toho rozpačitý a vysvětloval jim, že sice byl poblíž, ale rodila jsem já. Jeden jediný známý gratuloval okamžitě mně. Asi nikoho nepřekvapí, že není Čech. Naše společnost je ochotná se v televizi dívat na muže, který o sobě tvrdí, že porodil stovky či tisíce dětí a nikdo nezavolá ani Chocholouška. Kdyby mi chlapec v sedmé třídě tvrdil, že může porodit byť jen jediné dítě, tak bych to považovala za selhání našeho školství a absenci zdravého rozumu u daného jedince. Ale v celonárodním vysílání se to od primáře gynekologie snese. Co by mohlo vše změnit? Respekt a úcta k ženám-matkám.

 

David: Soňo, snad se neurazíš…víš ty vůbec, co je to orgasmus? Probíralas to s někým zkušeným? Nepleteš si nějaké pojmy?

 

Soňa: Od někoho, kdo se přiznal, že neumí oddělit ejakulaci a orgasmus, mě to skutečně neuráží. Prober to s někým zkušeným, jo? Když ti řeknu, že porod byl můj naprosto nejsilnější erotický zážitek, tak mě asi budeš litovat. Jenže věda v tom má jasno. Stejné hormony, které se účastní milování se vyplavují i při porodu a kojení. Všechno jsou to intimní procesy. U porodu se hormonů vyplavuje mnohonásobně více, než při milování a proto by i ten prožitek měl být o to intenzivnější. Pamatuji si, jak jsem se smála, zakláněla hlavu, vydávala dlouhé ááá, těšila se na každou kontrakci. Nemusela jsem nic z toho dělat, nikdo mi to neznámkoval. Když už jsem syna měla v náručí, ve zlomku vteřiny mě napadlo – to je škoda, ještě bych vydržela. Narodil se v sobotu ráno a později toho dne jsem si říkala, že takovýmto porodem by měl začít každý víkend. Několik dní po porodu jsem své tělo vnímala úplně jinak než kdy dřív. Jakoby si vrnělo blahem, i při chůzi jsem si připadala, že našlapuju jako kočka. Bylo to velmi milé překvapení. Nevěřila jsem na orgasmický porod. Dnes už si to nedovolím zpochybňovat.

 

David: Soňo, nepřeháněj, tos snad byla na drogách. Pokud ale ne, pak je škoda, že nemůžeš rodit několikrát týdně. A každopádně díky za tip. Zatím mě ten klasický starosvětský nudný výron uspokojuje. Ale až mi bude připadat, že je to málo, budu vědět, že mám hledat zkušenější samce. Závěrem mi dovol ještě jednu obligatorní – možná to v knize zmiňuješ, ale už jsem zapomněl: máš nástřih?

 

Soňa: Nebyla jserm na drogách, ale na přírodních hormonech. – Taky mě mrzí, že mi manžel třetí dítě rozmluvil s komentářem, že pokud se potřebuji udělat, zařídíme to jinak. Obávám se, že tento zážitek už nikdy žádným sexem nedoženu. Všímáš si, že ženy, které rodí přirozeně mají častěji více dětí? Je to droga. Nástřih nemám. Možná si o něj poprosím dodatečně. Je to taková místní ženská obřízka, cítím se trochu ošizená se svojí rupturou.    

 

David: Děkuji za rozhovor.

Exkurze do Ezomoru

Poté, co se Nástřih Hráze vzpamatoval z otřesu, je konečně možné pro všechny normální lidi reflektovat zážitek z návštěvy sletu domarodek konaného v září pod vágním heslem Celonárodní pouť za přirozené porody v Číhošti.

Za přípravou této akce stojí drobná nenápadná Kateřina Juřenčáková, která si nemyje vlasy šamponem a je známá svou schopností zatínat čípek tak efektivně, že by s ním byla bývala mohla štípat lístky ve vlaku. Již čtvrtý ročník přilákal ty nejtvrdší ultras v celém zbloudilém hnutí blouznící o lidských právech. Nemohla chybět Petra Sovová, ředitelka Hnutí za aktivní mateřství, která bezelstně přiznala, že se o den dříve účastnila Festivalu nahých forem. Bojíme se zjistit, zda tam vystupovala. Petra Sovová je nesmírně oblíbená mezi zdravotníky zejména tehdy, když si s nimi telefonuje. Jedním z dalších es celé přírodňácké lobby je stejně sympatická Petra Aiša Rebelka, která ráda píše dopisy na ministerstvo. Nevinně se tvářila autorka knihy Znovuzrozený porod Soňa Kolmanová, díky které byl vytesán do dějin výraz záchodový porod.

I návštěvníci Woodstocku vypadali příčetněji. Ženštiny, jimž se zpodpaždí dralo ochlupení, v podlouhlých hábitech a s věnci na hlavách s pár chlápky s dlouhými vlasy a všude pobíhajícími batolaty oděnými většinou jen do jantarových korálků – a všichni zcela střízliví, to bylo nejhorší. Při pohledu na to by se Alexandr Barták okotil hrůzou. Všichni se usmívali, jako by při porodu neexistovaly komplikace. K tanci pěla žena s nejproslulejší zadnicí v Praze – Blanka Fryč Fuxová. Jako vždy se přifařili „herci“ se svým představením Nástřih.

Domarodky hromadně meditovaly, hromadně se učily mrmlat jazykem na patře, pojídaly biojídla a čas od času si posteskly, že takových jako ony moc v jejich okolí nebydlí a většině lidí jsou za blázny. Udělat z porodu duchovní záležitost, to by se lesanám tak líbilo. Naštěstí máme Bartáka!

Nástřih Hráze zde uvedl jednoaktovku pod názvem Co vyprávělo gynekologické křeslo a dnes již tradiční Pásmo hymen. Ezoterický vír se tak podařilo uzemnit.

Exkluzivně Nástřih Hráze.

 

 

 

 

 

Saša Uhlová: Exhibující novinářka

Oleg Uhl na váze.
Oleg Uhl na váze.

Saša Uhlová, levičácká carevna, novinářka Deníku Referendum oblíbená a světoznámá jako Olšanské papírky, věnovala Nástřihu Hráze rozhovor o tom, proč jako nějaká nemrava uveřejňuje své snímky, na nichž močí po porodu na porodničním lůžku – zřejmě jen aby na sebe upozornila a jako facebooková kudlanka na ně sbírala lajky. Po několika článcích o porodnictví už na toto téma naštěstí nemá příliš času. Nebo se snad tato punková matka opět pokusí provokovat? Snad si už dá pokoj!

 

Nástřih Hráze: Je to již pár let, co jste napsala článek o své vlastní zkušenosti z porodnice, která byla řekněme.. zajímavá. V reakci Vám prý primář dotčeného zdravotnického zařízení telefonoval. O čem jste si popovídali?

Saša Uhlová: Článků o zkušenostech z porodnic jsem napsala několik, primář mi telefonoval ale jen jeden poté, co jsem zveřejnila fotografii, jak mě nutí čůrat do mísy na lehátku. Prosila jsem tehdy, abych mohla do sprchy, nebo na záchod, nebo aspoň dolů. Povolili mi jedině, abych si sedla, když jsem řekla, že vleže to prostě nedám. Proč mi volal, jsem nepochopila. Trochu se omlouval a ujišťoval, že se to opravdu stalo. Podivoval se také nad tím, že takové fotky zveřejňuju a ptal se, kdo ji pořizoval, projevil i pochopení, že ta exhibice bude způsobená tím, že jsem novinářka.

Saša Uhlová, přední česká novinářka, an močí
Saša Uhlová, přední česká novinářka, an močí.


Rozhovor jsme zakončili fantastickým zjištěním. Povídala jsem mu, jak se na mě v porodnici zlobili, když jsem chtěla rodit ambulantně (odejít pár hodin po porodu domů). V době mého otěhotnění byla porodnice na Bulovce jediná, která ho v Praze umožňovala, proto jsem si ji ostatně vybrala. „Nu a než jsem porodila, tak ho zrušili,“ říkám mu, abych ho trochu uvedla do obrazu. „To jsem zrušil já,“ uzemnil mě pan přednosta. „Tak to ho, doufám, zase brzy obnovíte, na západě je to normální“ odpověděla jsem mu s úsměvem. „Kdepak! I na západě je postupně ruší,“ vítězoslavně odtušil.

Nástřih Hráze: Porodila jste tuším tři děti. Máte nějakou zvlášť krásnou historku z porodnice nebo související s porodem a těhotenstvím, kterou jste v žádném článku nezmínila?

Saša Uhlová: Snad nikdy jsem nemluvila o svém prvním porodu. Tehdy jsem měla v porodnický systém stoprocentní důvěru. Ani jsem se nenamáhala něco si zjistit, přečíst. Když mi praskla voda a jeli jsme do prodnice, bylo nad ránem. Zvonili jsme tam na zvonek na příjmu, stáli jsme na chodbě. Už jsem měla kontrakce po třech minutách a oni s námi mluvili přes ten domafon. Vypadalo to, že snad budu rodit na té chodbě a oni budou dávat manželovi instrukce, co má dělat. Smáli jsme se tomu jako blázni. Pak nás pustili dovnitř a dlouze vyslýchali  a taky se mi posmívali, že nemám tak hekat, že to si prý mám nechat k porodu. A když mě konečně prohlédli, najednou děsně začali spěchat.  Najednou se nesmáli, ale aspoň jsem si ušetřila klistýr a holení. Ten první pobyt v porodnici mi celkově vzal moje iluze. Včetně toho, že mi pátý den vzali dítě, aby ho pro jistotu osvěcovali proti žloutence, že to klesá nějak moc pomalu. Tehdy jsem pochopila, co je to žal.

...a naše země je ve válce s Eurasií, hlásají naše média. Tleskánek.
…a naše země je ve válce s Eurasií, hlásají naše média. Tleskánek.

Nástřih Hráze: Poslední roky jste o porodnictví nenapsala ani čárku. Situace se od Vašeho posledního porodu podle Vás natolik zlepšila nebo jste na toto téma zapomněla/ rezignovala?

Saša Uhlová: Aha, opravdu? Ne, spíš jsem téma upozadila, protože jsem dlouho nerodila a nic mě tedy nijak zvlášť nemotivovalo o tom psát. Ale ještě někdy se k tomu určitě vrátím, určitě se to nezlepšilo do té míry, aby nebylo o čem psát.

Nástřih Hráze: Proč vlastně porodnictví komplexně média nezajímá? Je psát o tomto tématu pro novináře/ novinářku ostuda, protože se vystavuje podezření z fanatismu?

Saša Uhlová: Spíš než z fanatizmu, tak z nějakého batikovaného lesanství. Ženy novinářky navíc většinou budou chtít konkurovat svým mužským kolegům a téma by mohlo zavánět „časopisem pro ženy“, i když se týká všech, protože nakonec všichni jsme se narodili.

Všichni jsme se narodili. Někteří bohužel.
Všichni jsme se narodili. Někteří bohužel.

Nástřih Hráze: Proč se v konceptu péče o těhotné, rodící ženy a děti v ČR tak dlouho nic nemění krom vpuštění tatínků na porodní sály? Proč na rozhodující odborníky nemá nikdo včetně příjemkyň péče pádný vliv?

Saša Uhlová: Okamžik zrození je natolik zásadní, že se lidé bojí. Bojí se si stěžovat, bojí se, že by jejich děti mohly umřít, mají prostě strach. Když nebezpečí pomine, často si řeknou, že je nejdůležitější, „že je dítě zdravé“ a zážitky z porodnice raději hodí za hlavu. Porodníci se tak setkávají se zpětnou vazbou méně, než by odpovídalo reálné spokojenosti. Ženy, které si nějaké trauma nesou, napíšou spíš na nějaké diskuzní fórum, než aby se domáhaly svých práv.

Nástřih Hráze: Nedávno jste napsala, že jste feministka již od narození. Jste také lesana? Koho by měla podle Vás lesana volit, aby se dočkala nápravy v domnělém systematickém porušování lidských práv ve zdravotnictví?

Saša Uhlová: Co se typologie týká, označila bych se spíš za punkovou matku. Nemám zas až tak zářný vztah ke zdraví jako mají mít podle mě lesany. Nejím bio, i když mi to chutná. Lesanství je můj projekt na stáří, kdy se chci odstěhovat do domu na venkově a pěstovat tam dýně. Budu lesanská babička.

Nástřih Hráze: Máte nástřih hráze?

Saša Uhlová: Ano, jeden.

Nástřih Hráze: Paráda!

Saša Uhlová při poporodním šití nástřihu hráze, který byl nutný a na místě.
Saša Uhlová při poporodním šití nástřihu hráze, který byl nutný a na místě.

 

 

UNIPA: Vysvětlete svému poslanci, co si myslíte o nástřihu hráze

Kateřina Hájková Klíčová sdružuje pomocí Unie porodních asistentek hrstku ženštin a chce, aby se za ně postavily masy.

Samozvaná aktivistka
Samozvaná aktivistka

Nástřih Hráze: Jak dlouho jste ředitelkou Unie porodních asistentek a co vlastně zapříčinilo Vaši utkvělou fixaci na téma porodů na počátku?

Kateřina Hájková Klíčová: Rozhodla jsem se pro ředitelský post po svém prvním porodu. V porodnici jsem si vyzkoušela mnohé z široké nabídky intervencí a tak jsem si řekla, že když budu pracovat pro Unii porodních asistentek, tak budu při dalším porodu u zdroje přívětivější péče. Vlastně jsem na začátku přednášela v jednom centru porodních asistentek o látkových plenách a na vánočním večírku jsem se rozčílila, jak málo toho lidé ví o komunitních porodních asistentkách. Tak mě angažovaly, abych šířila jejich slávu po světě. A co se volby tématu týče, jsem spíš fixovaná na možnost svobodné volby a dostupnosti péče porodní asistentky, než na porody samotné. Nejsem ten typ, co po večerech čte porodní příběhy.

Se Zuzanou Candigliota kují pikle
Se Zuzanou Candigliota kují pikle

Nástřih Hráze: Měla jste Vy někdy i nějakou pořádnou práci?

Kateřina Hájková Klíčová: To těžko říct. Před UNIPOU jsem pracovala v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v sociálně vyloučené lokalitě a předtím jsem si chvilku myslela, že bych se profilovala jako socioložka. Taky jsem prodávala v obchodě s látkovými plenami a to se myslím nejvíc blíží té pořádné práci (nakonec jsme o zdravém přebalování natočily krátký film). Poslední dva roky koordinuji taky projekt systémová změna v porodnictví při České ženské lobby, všechno, co se nám podařilo, najdete na www.normalniporod.cz.

S Michelem Odentem
S Michelem Odentem

Nástřih Hráze:  Jak se vlastně liší členka UNIPA od ostatních porodních asistentek? Chápete jistě, že běžný občan se v tom nemůže vyznat. Na co takovou porodní asistentku lákáte, aby k Vám vstoupila?

Kateřina Hájková Klíčová: Asi se liší tím, že je jí naše organizace sympatická. A naopak, my spolupracujeme s porodními asistentkami a studentkami, které respektují přání klientek, rozvíjí se a vzdělávají a dodržují Etický kodex Mezinárodní konfederace porodních asistentek. Zajímavé je, že nejvíc nových členek máme z řad studentek, jen se některé na svých školách stydí přiznat, že se s námi paktují. A na některých školách je jim důrazně doporučováno, aby se nám vyhýbaly obloukem. Asi si umíte představit, jaký to má efekt.

Marné sny lesan
Marné sny lesan

Nástřih Hráze: Kolik členek má UNIPA? Co s touto hrstkou chcete dokázat? Nemáte už těch předsmrtných křečí dost? Komu tím prospějete?

Kateřina Hájková Klíčová: Máme asi sto aktivních členek a pak zhruba tisícovku porodních asistentek – sympatizantek, které chodí na naše semináře a jsou s námi v kontaktu. Našim letošním tématem je podpora vzniku porodních domů a center porodních asistentek.

A v roce 2015 jsme založily Kruh přátel UNIPA – jsou v něm rodiče, duly nebo laktační poradkyně. Podporují UNIPU drobnými finančními příspěvky a hodně lidí pomáhá také díky své profesi – IT lidi, překladatelé a překladatelky nebo grafičky a grafici. Kruh přátel UNIPA má už 40 členek a členů. Jsem na tuto hrstku pyšná a předsmrtné křeče zaháníme na společných akcích, třeba na Pikniku s porodní asistentkou. Na prázdniny chystáme u Petry Sovové z Hnutí za aktivní mateřství na faře otevřené setkání neziskovek, iniciativ a projektů, které se angažují ve změnách v porodnictví. Přijeďte.

Nástřih Hráze: Po čem pošilháváte do zahraničí?

Kateřina Hájková Klíčová: Je pravda, že oči máme už docela protočené. V Brně se chystá stavba „mamutí porodnice“, ve které se má stát až 6000 porodů ročně. Tak z Brna šilhám do Anglie, kde podobně velké zařízení v Londýně má kromě porodních sálů taky centrum porodních asistentek, vlastní tým pro domácí porody a tým komunitních porodních asistentek, které o ženy pečují v těhotenství a v šestinedělí. Všichni spolupracují, mají podporu ministerstva zdravotnictví a hlavně respektují přání těhotných žen a jejich rodin. A občas mi ujede oko i do Maďarska, jak se daří Ágnes Geréb.

Nástřih Hráze: A co podle nás můžou udělat sami mamky a taťkové, kteří chtějí změnu, když Vám se to pořád nějak, bez urážky, nedaří.

Piknik s porodní asistentkou 2015
Piknik s porodní asistentkou 2015

Kateřina Hájková Klíčová: U nás je zvykem nadávat u piva, kafe latté nebo jasmínového čaje. Všechny zahraniční porodní asistentky, kterým se nějaká změna podařila, mluví o průlomu poté, co se za ně postavila masa žen.  Rodiče dali najevo, že o jejich péči stojí a nechtějí se smířit se současným stavem (třeba kampaň Where´s my Midwife?). Takže: Pište na úřady (Ministerstvo zdravotnictví, pojišťovny, krajské úřady), co vám vadí a o jakou péči stojíte. Aktuálně se můžete zapojit do kampaně  Víš, kolik stál Tvůj porod. Choďte na naše happeningy, podporujte neziskovku, která je Vám sympatická nebo jen vysvětlete svému poslanci, co si myslíte o nástřihu hráze. Změna jste vy!

Nástřih Hráze: Tak já určitě. A máte nástřih hráze?

Kateřina Hájková Klíčová: Pochopitelně. Ne, že bych ho chtěla někomu vymlouvat, ale těžko se s ním křepčí na divoké písně.

 

Unie porodních asistentek na facebooku (https://www.facebook.com/Unie-porodn%C3%ADch-asistentek-121917754500980/).

Pozvánka do Kruhu přátel UNIPA 

Kateřina Hájková Klíčová doporučuje weby www.normalniporod.cz, www.biostatisticka.cz, www.jaksekderodi.cz

 

Svoboda vede lékaře na barikády

Už se sebou nedokáže dál žít..
Už se sebou nedokáže dál žít..

Jelikož Nástřih Hráze má své agenty všude, přináší Vám exkluzivní informace o připravované účasti předních českých kapacit v oblasti porodnictví na Světovém týdnu respektu k porodu konaném letos od 16. do 22.května v kině Perštýn v Praze. Zatímco pořadatelky tajnosnubně mlčí a zprávy nepotvrzují ani nevyvracejí, blízký zdroj z okolí Bohuslava Svobody nám sdělil: „Když už to víte, co mám s vámi dělat. Bohouš to už nemůže vydržet, celou tu aféru s Pěti zrozeními prožíval hrozně těžce, víc pije, v noci vykřikuje ze spaní.. Je prostě těžká doba. Všichni musíme přehodnocovat.“ – Čekají nás velké změny!

Někteří porodníci prosili, abychom jejich jména nezveřejňovali, chtějí se svým novým společným světonázorem vystoupit na Světovém týdnu respektu k porodu společně. Jeden z nich prohlásil: „Chceme spojit naše vize, zazní i omluvy všem, na nichž jsme spáchali násilné úkony, bylo už dost hádek. Zloba strach i zášť, ty ať pominou! Ve věci porodů musíme být zajedno v rámci nejnovějších poznatků vědy. Ministerstvo zdravotnictví už nemůže zavírat oči před denodenním porušováním lidských práv!“

DPP_0159

Edit:

Po uzávěrce tohoto čísla Nástřihu Hráze se rozhodl Bohuslav Svoboda svou výpověď plně autorizovat.

„Nebudu zastírat, že okolo Velikonoc uzrálo moje přesvědčení změnit svůj celkový přístup a přispět k celkové změně koncepce porodnictví v tuzemsku. Dohnalo mě vlastní já, začalo mi být ze mě samého zle. Už nemohu dál..“ skryl hlavu v dlaních a dlouze plakal. Když se vysmrkal do zeleného papírového ubrousku a odřel si kůži pod nosem, zavyl znova a slíbil, že se zasadí nejen o zavedení skutečně moderního modelu péče v porodnictví, ale i o povinné poskytování supervizí ve všech zdravotnických zařízeních.

Máme se čeho bát?

Pozor! Kača Olivová, přírodní úkaz!

O skluzavce, aktivistických prsech a nástřihu hráze s Kačou Olivovou

Divý tvor
Divý tvor

 

Nástřih Hráze: Kačo, nedávno mi prozradila jedna performerka, že Vás viděla před léty sjíždět při menstruaci bez oděvu ledovou klouzačku a dělat čáry. Můžete nám laikům vysvětlit smysl takového umění?

 

Kača: Krásný začátek, marně vzpomínám, jestli jsem někdy něco takového dělala, já – zimomřivá svině.  Jednou jsem potírala na performance v Polsku návštěvníky svou menstruační krví, ale rukou a žádný led tehdy nebyl, jen u toho nahý Lojza s květinovým věncem, z kterého vlály stuhy, a házel praskací kuličky. 

To by mě zajímalo, která ulhaná performerka tohle napovídala. 

Každopádně aktuálně bych něco takového udělat mohla, mít tu ledovou skluzavku…

Všeho schopná
Všeho schopná

 

Nástřih Hráze: Neustále se chlubíte svými prsy. Běžná žena, pokud je takto obdařena, se slušně stydí, kdežto Vy jste své osmičky dokonce pojmenovala. Theodor a Sofie! Léčila jste se někdy se svou posedlostí vlastním tělem?

 

 Kača: Naopak! Plánuji léčit lidi, kteří nepoznají zdravou sebelásku, když ji vidí…a neumí ji ani vyprodukovat. Na světě je rozhodně třeba více lásky, napřed k sobě, pak k těm bližním; co nemám, těžko mohu dávat.

 

Nástřih Hráze: Kojící guerilla prý vznikla jako reakce na situaci, kdy Vás obsluha v jednom podniku vyzvala, abyste svými balony nerušila poklid ostatních hostů. Proč se pořád ještě mstíte? 

 

Kača: Ještě toho nebylo dost! Stále jsou místa, kde mají problém s mými balóny a nebo s něčími balonky a balónečky, stále mám před sebou dost práce!

 

Nástřih Hráze: Nemyslíte, že kojení je intimní záležitost? Zajímavé je, že u porodu Vám zas přihlížející vadí. 

 

Kača: Myslím, že hlavně záleží na jednotce matka/dítě, jak moc je to pro ně intimní a jak kdy a kde… Každá matka by měla mít možnost kojit tak jak oba (a více) chtějí a potřebují. Takže pokud opravdu někdo potřebuje kojící koutek, je to jeho věc – tím pádem, ať jsou koutky krásné a funkční.
Pro mě je kojení naprosto normálním způsobem péče o dítě, kojila jsem vždy dle potřeby dítěte, takže bych opravdu nestíhala furt někam běhat a hledat kojící koutky a ani teda nechci, nechci se nikam separovat, protože mám dítě a přestat žít normálně mezi lidmi. Plus mám dojem, že takové přirozené kojení dle potřeby dítěte má jednoznačně výchovnou funkci pro všechny.

A porod je jako sex – někdo u něj přihlížet klidně může, ale chci mít pod kontrolou, kdo to bude.

 

Nástřih Hráze: Myslíte, že se dá takovýmto takzvaným aktivismem něco změnit? Co byste chtěla změnit nejvíc?

 

 Kača: Doufám, že ano, jinak bych to nedělala. Nejvíc bych chtěla změnit postoj společnosti k dětem (a obecně ke všem, kteří jsou nějakým způsobem mimo normu), přála bych si, aby bylo normální s dětmi bez problémů žít a věřím, že by to bylo zdravé pro všechny. Svým konáním chci také podpořit rodiče v sebevědomém pohybu s dětmi ve veřejném prostoru a užívání si rodičovství celkově.

 

Nástřih Hráze: Co jste vystudovala a jak nyní působíte? Můžete vyjmenovat své aktivity?

 

Kača: Napřed jsem studovala gympl ve Znojmě, pak na FF MU bakaláře na Sdružených uměnovědných studiích, pak na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně ateliér tělového designu (MgA.), mezitím jsem si chtěla ještě udělat magistra i na fildě (Estetická výchova pro střední školy), ale zjistila jsem, že mě to nebaví, tak jsem ho nedokončila a v současnosti studuji doktorské studium na FaVU u Lenky Klodové (vedoucí tělového designu) na téma umění a mateřství.

Kača se standartou
Festival nahých forem

 

Jsem umělkyně, performerka, matka tříletého Lva, kurátoruji od roku 2010 Galerii Umakart (o kterou se nás stará víc kurátorů), založila jsem a dva roky kurátorovala toaletní Galerii Krása, kterou jsem letos předala do další péče, jsem zakladatelka Kojící guerilly, s kterou pořádám různé akce, v současnosti máme pravidelné kojící podpůrné skupinky v herně Moravské galerie, taky jsem laktační poradkyně, mám pořad Milk and Honey o aktivních kreativních matkách na Radiu R, v současnosti připravuji mateřský performanční festival, který bude na začátku května v Galerii Umakart a pak se ještě snažím studovat, psát a číst, taky po doma dělám placky a prodávám je na blešácích. A když mám volný den, tak chodím na dětský hřiště a koukám na filmy.

 

Nástřih Hráze: Jakou performance právě chystáte? Kdy a kde zase vyděsíte slušné lidi?

 

Kača: Chystám aprílovou akci do Zlína do skvělé Galerie Garáž, bude se jmenoval „Hrdinná dojnice gorila a její víceúčelové prsy“ a bude to pomník matkám, především těm kojícím. Toužím oslavit krásně vytahaná kojící prsa, prsa, která jsou mocnější o strie a kůži! A věřím, že se mi to hodnotně podaří! Jste srdečně zvání!

Nástřih Hráze: Máte nástřih hráze?

Kača: Nástřih Hráze se nemusí ptát na nástřih hráze, když ten nástřih hráze zvěčnil na obraze.

Nástřih hráze Kači Olivové (od Nástřihu Hráze)
Nástřih hráze Kači Olivové (od Nástřihu Hráze)

Nástřih Hráze: A to je pravda. A je o tom i báseň:

Jsem Kača Olivová a mám nástřih hráze
Na zádech s nástřihem rodí se snáze
Kdo nemá nástřih na toho plivni
Nejlepší nástřih je preventivní

Já bych nikdy nerodila doma
Všude bych měla krev
Dostala bych jistě přitom koma
Až vyhřezl by ze mě Lev

(Nástřih Hráze)

Pánbůh s námi a Ivana Königsmarková pryč

Dítě, u jehož narození doma Ivana Königsmarková asistovala poprvé, bude brzy maturovat.

Ivana Königsmarková
Ivana Königsmarková

O této porodní asistentce se poprvé výrazně objevila zmínka v tisku díky skvělému publicistickému počinu Jiřího Doležala v roce 2009. Od té doby uplynulo mnoho vody; nutno dodat, že bohužel prý některé pošetilé ženštiny díky krásné práci tuzemského kvalitního novináře o domácím porodu začaly uvažovat vůbec poprvé. V srdcích lesan se zažehl plamének zla a začal se rozrůstat do obludných rozměrů dneška, kdy se počet domácích porodů rozrůstá exponenciální řadou každým dnem a varování ze strany médií padají na blbou půdu. Ivana Königsmarková znovu vystrkuje růžky.

Čisté zlo
Čisté zlo

Informovanost žen se stává znova vražednou. Není se co divit. Vrah se skrývá v poli.

IMG_4580
Ivana Königsmarková

Nástřih Hráze: Naposledy o Vás bylo slyšet v roce 2014, když Vás soud zprostil viny ze zanedbání péče při domácím porodu. Co se s Vámi od té doby událo a co je ve Vašem životě nového?

 

Ivana K.: Vlastně se nezměnilo nic moc, jen všechno okolo mě probíhá více v klidu.

Nástřih Hráze: Jak dlouho trvalo Krajskému úřadu navrátit Vám Vaši registraci k provozování praxe? Jak vypadá Váš běžný pracovní den dnes?

 

Ivana K.: Zatím jsem registraci zpět ještě nedostala. Zdravotní odbor Magistrátu hlavního města Prahy nezná postup, jak by mi registraci mohli vrátit. Nejdříve to byla výmluva, že jsem nedostatečně specifikovala, co chci vrátit, protože jsem nenapsala v žádosti datum narození. Pak zase, že nemohou otevřít správní řízení, protože jsem se proti původnímu výroku neodvolala. To jsem samozřejmě nemohla, když jsem byla odsouzená. Nicméně podle zákona Správní řád, § 100 je zcela zřejmé, že to lze, pokud se objeví nové skutečnosti. Domnívám se, že zproštění viny je nová skutečnost. No nastal další problém – byl zrušen zákon O nestátních zdravotnických zařízeních, podle kterého mi byla registrace původně vydána, a nemohou mi ji tedy vrátit. Ovšem podle nového zákona O zdravotních službách původní registrace nepozbývají platnosti. Znamená to tedy, že pokud by mi nebyla registrace odejmuta, mohla bych dál pracovat jako porodní asistentka. Prostě obstrukce.

A tak slibně její praxe začínala.. (70. léta, I. K., porodnice u Apolináře
A tak slibně její praxe začínala.. (70. léta, I. K., porodnice u Apolináře)

Je pravda, že jsem o vrácení registrace neusilovala příliš aktivně. Jsem z toho trochu unavená, ale s blížícím se jarem očekávám novou energii .

V současné době pracuji jako OSVČ, tedy rady, porady, lektorská činnost. Mimoto jsem dále členkou vedení Unie porodních asistentek a zúčastňuji se různých jednání v pracovních skupinách, které si kladou za cíl zlepšení péče v porodnictví. Na nedostatek činnosti si nemohu stěžovat.

 

Nástřih Hráze: Jste stále personou non grata v jedné z nejlepších porodnic (což jsou všechny v ČR), nebo tam už Vaše fotografie nevisí? Kde všude nejste vítána? Doprovázíte ženy k porodu i do porodnice?

 

Ivana K.: Moje fotografie visela v Podolí. Do porodnic nedoprovázím. Neradi mě vidí, mají pocit, že bych jim do toho moc mluvila. Jen málokde chápou doprovod jako psychickou podporu ženy.

 

Nástřih Hráze: Jaké nejhezčí/ nejbizarnější momenty z komunikace s kolegy zdravotníky jste například zažila?

 

Ivana K.: V České republice je několik tisíc gynekologů. Osobně jsem se setkala a znám se jen s několika z nich. Přesto téměř všichni při vyslovení mého jména se křižují.

Je to sice už docela dost dlouho, ale je to typická ukázka. Pořádali jsme kurzy pro porodnice, jak vést normální porod – jak se to dělá v jiných polohách než v leže na zádech, atd. Vždy jsme byli ve složení lékař a já jako porodní asistentka. Měli jsme jet do porodnice na severu Čech. Místní primář byl kamarád té ženy, která seminář zajišťovala organizačně, a tak se ozval, že by seminář rád, ale s nějakou jinou porodní asistentkou. Bylo mu odpovězeno, že buď se mnou nebo nic. Seminář chtěl, takže souhlasil. Zúčastnili se ho všechny porodní asistentky i lékaři, dokonce i zástupce místní pobočky VZP. Bylo to moc hezké odpoledne a pan primář, se kterým jsem se nikdy před tím nepotkala, na závěr prohlásil, že z toho měl velké obavy, ale že to bylo moc prima a děkuje.

 

Nástřih Hráze: Můžete prosím uvést anonymně nějakou zvláštní historku z Vaší praxe péče o ženy z poslední doby, která Vás samotnou překvapila?

 

Ivana K.: Musím říct, že mě nic nenapadá. Asi mě už nic nepřekvapí.

 

Nástřih Hráze: Co by se podle Vás muselo stát, aby se v českém porodnictví něco změnilo?

 

Ivana K.: Abychom byli spravedliví, leccos se mění. A nejsou to jen barvy v porodnicích. Ale jde to velmi pomalu a nejedná se o systémové změny. Mnohdy stačí, aby se vyměnila jedna osoba v personálu, a přístup se zlepší nebo taky bohužel zhorší.

Aby se opravdu něco zlepšilo, stačilo by, kdyby všichni zúčastnění respektovali platné zákony. Aby byly porodní asistentky zařazeny do systému péče, aby pečovatelé respektovali práva pacientů, aby pojišťovny zajišťovaly zdravotní péči s péčí řádného hospodáře. Jak jednoduché .

Nástřih Hráze: Máte nástřih hráze?

Ivana K.: Mám jich několik. V době, když jsem rodila, tak mě nějak ani nenapadlo, že by to mohlo být špatně. Ale časy se mění a my se měníme s nimi.

Nástřih Hráze: No, uvidíme..!

Dvacet let včeskoslovenském poradenství a nepoučila se o jeho správnosti. Poskytuje lesanám poradenství.
Dvacet let v československém porodnictví a nepoučila se o jeho správnosti. Poskytuje lesanám poradenství.

Hulk nebo číšník? Máme jasno!

Zamyšlení k Mezinárodnímu dni žen

Nástřih k MDŽ

Proč to v porodnici nemůže fungovat jako ve čtyřhvězdičkové restauraci, kam Vás drahé dámy vezme Váš nejdražší v den vhodný k oslavám? Číšník se Vás donekonečna ptá na každý detail: Dáte si aperitiv? Steak chcete propečený, medium nebo krvavý? Může být tento sekt? Kávu s mlékem nebo bez?

Porodník je také v bílém a nemálo sluníčkových lesan si představuje, že jim bude snad poskokem! Měl by se snad ptát: Chcete porod na čtyřech, na zadních nebo na krovkách? Chcete nástřih nebo ne? – Odpověď je jasná: Číšník nezachraňuje životy, takže se může ptát dokola jako blbeček. Jak víme, porod je bolestivá, extrémně nebezpečná, krvavá, brutální, hnusná záležitost (Alexandr Barták), a nějaké zdvořilostní fráze to nezachrání. Nestačí-li Vám jednoduše jako hlavní chod zdravé (no dobře, živé) dítě a máte nějaké speciální požadavky, nečekejte, že je při záchraně života čas na nějaké Vaše citečky. Hulk se s tím taky nesere.

Mezi ony speciální požadavky právě volba porodní pozice patří nejčastěji. „U nás je naprostá svoboda pohybu,“ usmál se na tento dotaz porodník, kterého redakce Nástřihu Hráze oslovila. A co připojení na monitor? „My tu máme dlouhé kabely, takže je to dobré.“ A to je pěkné, neboť rodička může pobíhat úplně volně kolem lůžka až jeden metr! Ale lesanám jde často o druhou dobu porodní. A tady začíná lesanám problém, protože některé z nich si lehnou, až když jim podrazíte nohy. „Ovšem, můžete si rodit vkleče, pokud chcete prasknout až k zadku,“ usmívá se porodník a jeho kolegyně mazlivě dodala: „Víte, to bych vám ale nemohla nijak pomoct.“ A co nástřih hráze? Je opravdu vždy nutný? „Není, vždy záleží na konkrétní situaci.“ A to je hezké, protože nastřižených je v konkrétním zařízení pouze kolem chabých 40 %, což znamená, že když přijdete rodit podruhé, už na Vás nevyjde kvóta. A co když chce někdo porodit bez vnitřního vyšetření? „To bych šel kvůli vám do kriminálu,“ zesmutní porodník. Poslední urážkou jsou dotazy na zacházení s dítětem po porodu. „My děti necháváme s matkami, máme rooming in,“ hrdostí se pne celý personál. Co tedy dělají tady ty děti v sesterně? Ty jsou zde pro jistotu. No a co odchod s dítětem hned po porodu? „My ale nevíme, jestli je to dítě zdravé! Ale vy si klidně jděte! – Po porodu vám ho teda nemusíme mejt, ale naše dětské sestry se těch zadělanejch plodů štítí. Vyšetření na těle matky nejde, víte jak to klouže? Matka pak děcko zahodí a my jsme v průseru!“ – Nebezpečí číhá v porodnici na zdravotníka na každém kroku. Jinak velká tolerance se matkám prokazuje při volbě zacházení s pupečníkem, zda ho seříznout nebo nechat nevzhledně odpadnout.

Zarazí-li Vám někdo loket hluboko do břicha, až z Vás vyrazí Vaše dítě jako se vymačkává hnis, pižlá-li Vám hráz, myslíte, že ho to nějak zvlášť baví? Ne. Když se porodní asistentky odborně hrabou tam co Vám Pánbůh nechal díru, aby Vám oholily strniště, roztáhly děložní hrdlo, praskly vodu američanem, myslíte že je to nějak zvlášť příjemná facha? Myslíte si, že jste takové hvězdy, aby si Vás potom nebo předtím někdo pamatoval? Umíte si vůbec představit, jak těžká, nedoceněná a smutná je to práce?

Ženy, buďte tolerantní, velkorysé a snažte se při porodu zahřát smutné srdce porodníkovo, buďte tiše a čekejte na plody jeho práce! Po porodu se nesnažte handlovat na něm placentu, abyste ji zamrazily a přidávaly do macesů. Výdej placenty je pro porodníka vůbec to nejtěžší. Před několika lety se našel pytel plný placent v areálu nemocnice! Co když vy ji chcete také někde s visačkou pohodit a porodnici zažalovat?

placenta
Placenta. Hnus, že?

Co se to jen s námi lidmi stalo, že si nevážíme základních, malých radostí, jako je zabránění ruptury třetího stupně nebo děcko s šišatou hlavou na sunaru..

Nástřih Hráze Vám přeje všechno nejlepší k Mezinárodnímu dni žen!

Porodník: Teroristkám se neustupuje, v boji se nevzdáme

Redakci Nástřihu Hráze se podařilo získat pro své čtenáře exkluzivní rozhovor s členem České gynekologické a porodnické společnosti, který se rozhodl již nemlčet. Z důvodných obav z následků však požádal o zachování anonymity. Říkejme mu proto s ohledem na jeho bezpečnost Pavel.

Pan Pavel má obavy
Pan Pavel má obavy

Nástřih Hráze: Pane Pavle, z USA se sem žene móda žalob mířených proti porodníkům a gynekologům. U nás dlouhodobě klesá zájem mediků věnovat se oboru porodnictví. Můžete tento jev komentovat?

Pavel: Máte pravdu.. Nedávný opětovný šílený rozsudek soudce Ryšky týkající se vraždy záchranáře před šesti lety všechno podpořil k horšímu. Naše autorita se rozpadá, lékaři propadají depresi, na nočních službách Rychlé záchranné služby panuje tísnivá nálada, na lékařských fakultách se začalo otevřeně mluvit o strachu ze smrti, a to za nás nebylo! Sám tomu nerozumím. Chtěli jsme vždycky jenom zachraňovat životy, nic víc..! (Je rozrušený.)

Nástřih Hráze: Co si myslíte o takzvaných terénních porodních asistentkách, které se stále agresivněji pokoušejí manipulovat veřejnost lákavými řečmi o lidských právech, bondingu a údajné bezpečnosti porodů doma nebo v tzv porodních domech pro nízkorizikové rodičky?

Pavel: Začnu od konce. Já jsem ještě nikdy žádnou nízkorizikovou rodičku neviděl. Proběhne-li všechno jak má a narodí se zdravé dítě, můžeme říct, že těhotenství bylo nízkorizikové. Prospěšnost toho bondingu se v České republice prostě nikdy neprokázala. No a kvůli lidským právům si primární péči rozvrátit nenecháme. Tyto špatně školené porodní asistentky včetně nějakých dul a jejich příznivců vykazují jasné známky duševní poruchy a bohužel, také sektářství.

Prospěšnost bondingu v ČR nebyla prokázána
Prospěšnost bondingu v ČR nebyla prokázána

Nástřih Hráze: Můžete být konkrétnější?

Pavel: Samozřejmě jde o marginální část obyvatelstva, ale velmi, velmi nebezpečnou. Nejde pouze o domněnky. Jednak se shlukují do skupin, některé jsou více či méně umně utajené, už minimálně dvacet let plánují narušit změnami náš skvěle zaběhnutý systém, někdy se vyjadřují ve zvláštním žargonu, lesany poznáte také podle vzhledu, v internetových diskuzích se ani neskrývají s tím, že se zabývají magií s těmi svými nehygienickými kalíšky. Stýkají se při obskurních příležitostech skrytých za pokusy o umění nebo v takzvaných ženských kruzích, kde se v plánech riskování lidských životů v podobě porodů doma podporují a rozdmychávají nenávist k nám, lékařům. To je jejich hlavní životní náplň: Zničit všechno dobré, pošpinit naši pověst, prostě profesně i jinak nás zničit.

Typická lesana
Typická lesana

Nástřih Hráze: Máte nějaké další důkazy?

Pavel: Stačí se podívat kolem sebe. Pacienti začínají být drzí, neurvalí, často mi pokládají například otázky, jako bych mimo péči o ně měl čas na nějaké povídání. Tuhle se na mě jeden otec obořil, na co mu prý jsem, když si může všechno vygooglit. Někdy si nás dokonce nahrávají tajně na diktafon. Jako další důkaz jsem jasně viděl, když jsem s hrůzou sledoval reakce na dobře míněnou výzvu rodičům na facebookové stránce Ministerstva zdravotnictví, uveřejněné nedávno. Takovou smršť nenávisti jsem nikdy netušil, kde se jen v lidech bere to zlo? Nebylo tam jediné poděkování. To máte tak: Podejte čertu prst a sežere vám celou ruku.

Nástřih Hráze: Diskutéři na serveru Medical Tribune hovoří o tančení a hodování feministek na mrtvole záchranáře Zodla a navrhují mezi sebou různá řešení: „..je nutné, aby vždy to, co uděláte korelovalo se zápisem – A JE ÚPLNĚ JEDNO, JAKÝ JE OBJEKTIVNÍ STAV PACIENTA“ a dále „.. lékaři by si z toho případu měli vzít ponaučení a psát do zápisů domarodek věci, že se z toho soudružkám z OSPODu budou ježit i chlupy na přirození“ (diskutér s nickem challenger). Co se chystá proti tomuto marastu ČGPS podniknout? Nechá v tom lékaře samotné? Dá se ještě něco dělat?

Pavel: My se nebojíme! Česká lékařská komora má skvělé právní oddělení, které odráží tyto útoky úspěšně již několik let. Chystáme se povolat odborníky na sekty a v zájmu záchrany lidských životů vyšetříme rozhodně dostatek peněz na mediální kampaň, která by potřela toto svinstvo. Chystáme se také jednat s pojišťovnami, ale to bych prozradil příliš mnoho z naší strategie. Každopádně přitvrdíme.

Nástřih Hráze: To se nám všem, normálním lidem, ulevilo, děkujeme. Přesto, co byste těmto sektářkám rád touto formou vzkázal?

Pavel: Opravdu těmto ženám nemám nic za zlé, ikdyž jsou horší než imigranti a berou nám, porodníkům, práci. Je mi těch sluníčkářek hlavně líto, jsou nemocné, ale odmítají naši pomocnou ruku. My chceme našim českým maminkám všemožně vycházet vstříc a pomáhat jim, ale nemůžeme se jich na všechno ptát. Obviňují nás z paternalismu, ale já jsem si žádného paternalismu u sebe opravdu nevšiml. Já respektuji maminky, pokud mne nechají v klidu pracovat. My jen žádné světlo svic a bubínky u porodu nepotřebujeme, my jako republika potřebujeme hlavně nejvíc zdravé děti a záchranáře a ne nezodpovědné matky. Teroristům se neustupuje.

Nástřih Hráze: Má Vaše přítelkyně nástřih hráze?

Pavel: Nemá. Ale bude mít.

Nástřih Hráze, prevence Svobody
Nástřih Hráze, prevence Svobody

Nástřih Hráze: Děkujeme za odvahu promluvit a úsilí pokračovat v boji.

 

Ivana Antalová: Obyčejná ženská, která bojuje s institucemi a polnohospodáři

Rozhovor o jahodách, nástřihu hráze, takzvaných lidských právech a nástřihu hráze.

Jako kvočna s kuřaty
Jako kvočna s kuřaty

 

Nástřih Hráze: Ivano, jak byste sama sebe představila? Jste známá mnoha podvratnými aktivitami..

Ivana: Jsem obyčejná ženská, kterou prožité náročné životní zkušenosti motivují k podílení se na positivní změně ve společnosti. Odrazem toho jsou projekt BabyKlokánci, z.s. Zrnka, podporující rodiny s předčasně narozenými a nemocnými novorozenci, petice Dítě patří k rodičům jako norma při poskytování zdravotních služeb v porodnictví výzva Stop násilí u porodu, které jsem založila a kniha Bonding – porodní radost, jíž jsem spoluautorkou. Jsem stále hledající, občas zmatená, jindy s jasnou myslí, milující pocit štěstí, když se něco podaří a čerstvé jahody (ze zahrádky) se šlehačkou (ze smetany)… :).

Nástřih Hráze: Hm, evidentně máte velké emocionální problémy, které si kompenzujete konflikty s institucemi.. Přibližte nám prosím divadelní projekt Nástřih, kterým provokujete v současné době. Jak vznikl a o co se jedná?

Ivana: Divadelní představení Nástřih, jehož děj je inspirován českým porodnictvím a forma divadlem utlačovaných Augusta Boala je výsledkem tříměsíčního kurzu divadla Fórum pod vedením Martiny Čurdové. Na kurz každý přinesl nějaký svůj neuspokojivě vyřešený osobní konflikt, hlasováním jsme vybrali dva, které jsme poté improvizačně připravili, jedním z nich byl právě Nástřih, jehož námět jsem přinesla já. Příběh vypráví o ženě, která otěhotní, za pomoci rozporuplných informací na internetu a od známých spolu s partnerem hledají tu nejlepší cestu porodem, i přes přítomnost partnera, duly, porodního plánu čelí u porodu spoustě rutinních a zbytečných praktik a končí s hořkým pocitem, že má sice zdravé dítě, ale také trauma z porodu.

Nástřih Hráze: Jak dlouho už projekt funguje a kolik představení už máte za sebou? Jaké tragikomické situace můžete vyprávět?

Premiéru jsme měli v lednu 2015 a pokud se nepletu, sehráli jsme do dnešního dne sedm představení. Metoda divadla Fórum pomáhá lidem řešit konflikty v bezpečném prostoru divadelních prken. Po sehrání našeho představení mají diváci možnost stát se herci a vyzkoušet si, jak by se v dané situaci zachovali oni. Intervence jsou různé, diváci vstupují nejčastěji do role rodící ženy, jejího manžela, duly. Zažila jsem situace, kdy žena odešla raději porodit domů, kdy dula dokázala zcela odklonit intervence zdravotníků, kdy si rodící žena uhájila, že nikdo neodnesl její dítě zahřát. Velmi ráda vzpomínám na milou intervenci při premiéře, kdy vstoupila zcela nečekaně do role rodičky naše mladší dcera a řekla, že to je její porod a že bude podle ní.

Představení Nástřih
Představení Nástřih

Nástřih Hráze: Aha, tak to z ní roste také pěkná potížistka. Kdy a kde bude další divadlo Nástřih k vidění?


Ivana: Další představení budeme hrát v neděli 28. února v sociálním centru Bajkazyl v Brně a všechny na ně zvu, bude to řežba, ale krev nepoteče.

Nástřih Hráze: To není zcela jisté. Takové takzvané umění může být i nebezpečné.

Z představení Nástřih vAutonomním sociálním centru Klinika, Praha, 10.12.2016
Z představení Nástřih vAutonomním sociálním centru Klinika, Praha, 10.12.2016

 

Ivana: A pokud nás chcete vidět i jinde, napište nám a rádi se domluvíme. Hrát nás moc baví. 

Nástřih Hráze: Prý dokonce doprovázíte ženy, které se cítí oběťmi porodnického násilí, k soudním přelíčením. Můžete z nich vybrat některé postřehy?

Ivana: V poslední době jsem doprovázela k soudnímu jednání ženu, která žaluje porodnici pro zásah do jejich osobnostních práv i osobnostních práv její dcery při porodu. U posledního stání vypovídali poskytovatelé zdravotních služeb přítomní porodu, žádný z nich si okolnosti tohoto porodu ani ženu nepamatovali, jejich výpovědi byly plné nerespektování (až popírání) porodního plánu, zásahů proti vyslovené žádosti ženy neprovádět (nástřih apod.), chybějící podpory, dehonestace, nedostatečné informovanosti, překonaných poškozujících praktik, manipulací. Až úsměvná mi přišla věta dětského lékaře: „O nepřestřižení pupečníku jsem ještě neslyšel. Já jsem původně polnohospodár a ani tam si to nedovedu představit.“ A mrazivá odpověď porodní asistentky na otázku soudkyně, jak tedy komunikují s rodičkami, „No jak? Normálně přece!“ nebo výpověď dětské sestry: „Když se blíží porod, zavolá mě porodní asistentka a já si připravuji lůžko pro děťátko, nahřívám pleny. Nepřicházím za rodičkou, přicházím za děťátkem.“

Nástřih Hráze: Je diskutabilní, co je na tom špatného. – Před týdnem uveřejnilo Ministerstvo zdravotnictví na svých facebookových stránkách výzvu rodičům po námětech ke zlepšení péče v porodnicích. Co navrhujete Vy? Myslíte, že se někdy něco změní?

Ivana: Určitě mám důvěru ve změnu k lepšímu, mám důvěru v mladou generaci. Věřím, že čím více budeme pro sebe a své děti vyžadovat zdravou péči v souladu s nejlepšími odbornými doporučeními a právními předpisy, čím více budeme vyžadovat dodržování našich práv a svobod, tím spíše se bude situace v našem porodnictví měnit k lepšímu. Ministerstvo zdravotnictví by mělo plnit svoji podporující a kontrolní roli poskytovatelů zdravotních služeb zejména zabezpečením jejich psychologických supervizí, komunikačních dovedností a kvalitního vzdělávání s důrazem na přirozenost, nikoliv patologii. Jako první důležitý krok by mělo být odstranění separace dítěte od matky jako normy, mělo by být pečováno o matku a její dítě jako o jednu nedělitelnou jednotku, kontakt matky s dítětem kůže na kůži hojí zranění z porodu u obou a má blahodárný vliv na další soužití.

Dítě patří k mace. Někdy až moc.
Dítě patří k mace. Někdy až moc.

Nástřih Hráze: Máte vy vůbec nástřih hráze, že se tak staráte?!

Ivana: Z mých šesti těhotenství a tří porodů jsem si odnesla jeden nástřih hráze, který se i dnes po více než patnácti letech občas ozve svojí citlivostí. Přičemž jsem nebyla nastřižena ani při svém prvním porodu, ani při spontánním porodu mé mladší dcery ve dvacátémčtvrtém týdnu těhotenství.

Nástřih Hráze: Díky za Váš čas. Mír Vaší jizvě.

Takhle prý vypadá obyčejná ženská
Takhle prý vypadá obyčejná ženská
Na Ivaniny individuální konzultace a semináře „Přirozená cesta k porodu“ se můžete objednat na webu: http://www.ivanaantalova.cz/